Leželi jsme v posteli, v posteli, která bývala naše. Do morku kostí zničeni páteční nocí, kterou jsme každý strávili ve vlastním světě. Pustili si film, který jsem s ním dřív nechtěla koukat. Zatažené závěsy a problikávající televize. Vzal mi ruku a položil si ji mezi své dlaně. Bylo to skoro jako dřív, akorát že už není. Chtěl se mě dotknout, chtěl zjistit, co se za tu dobu na mě změnilo.
Ireno, jak moc jsme teď každý jiný.
A mně se zdá, že ti možná taky trochu chybím.

